· Jsou především poměrně malých rozměrů – nízké a úzké, tudíž se snadno umístí pod zářivkovou trubici. Jedná se o malou destičku plošného spoje s elektronickými součástkami, která je zatavena v plastovém, případně kovovém obalu.
· Jejich nízká hmotnost vůči starým typům osvětlení s tlumivkami a startéry umožňuje rozšíření do mnoha druhů osvětlovací techniky.
· V transformátorech se používají feritová jádra, nemají žádné komponenty z tenkých ocelových plechů, ve kterých dochází k magnetické indukci (tlumivky). Z tohoto důvodu světla nedrnčí, ani nebzučí, což bylo častým případem starého zářivkového osvětlení.
· Zářivky nabíhají jednorázově v plynulém režimu. Při rozsvěcení neblikají. Tuto vlastnost umožňují předehřívané elektrody.
· Zářivky se díky elektronickým předřadníkům napájí frekvencí elektrického proudu v rozsahu od 30 do 50 tisíc Hz. Tento vysokofrekvenční provoz je jednou z nejpodstatnějších výhod moderních zářivek. U klasických předřadníků (elektromagnetických) bylo totiž postřehnutelné nepříjemné blikání zářivek – předřadníky pracovaly na frekvenci 50 Hz.
· Současné předřadníky pracují stabilně při vstupním napětí od 195 do 250 V. Využívají principu tzv. dvojité konverze, která zajišťuje stabilitu osvitu i při kolísání vstupního napětí v rozvodné síti.
· Elektronické předřadníky nevyžadují žádné kompenzační zařízení pro efektivní práci tzv. účinníku.
· Markantní je úspora elektrické energie. Ve srovnání se starými systémy se startérem a tlumivkou moderní zařízení spotřebují pouze zhruba 35 procent elektřiny.
· Některé moderní předřadníky mohou zářivky nejen rozsvěcet, ale i stmívat.
· Elektronický předřadník je součástí více typů osvětlovací techniky. Jsou to jednak klasická zářivková tělesa, a také kompaktní zářivky (úsporky). U kompaktních zářivek jsou předřadníky přímo jejich součástí, u trubicových zářivek se jedná o vyměnitelné díly. Speciální kruhové zářivky jsou konstruovány pouze pro moderní elektronické předřadníky, které mohou být buď analogové, nebo digitální.