Horní cesty dýchací jsou tvořeny dutinou nosní, vedlejšími nosními dutinami a nosohltanem. Mají za úkol vdechovaný vzduch zahřát, zvlhčit a zbavit prachu, bakterií a jiných nečistot. Vzduch z horních dýchacích cest prochází do dolních hrtanovou příklopkou. Její funkcí je při polykání uzavírat hrtan, čímž zabrání vdechnutí potravy. Onemocnění horních cest nebývají závažná, jsou převážně způsobena viry, některá i bakteriemi. Propukají hlavně v dětských kolektivech a děti jsou také jimi nejvíce postiženy. Přenáší se kapénkami. Ani dospělí však nejsou ušetřeni. Kdo by neznal rýmu, záněty dutin či angínu. Nejsou-li nutná antibiotika k přeléčení bakteriální infekce, léčíme tato onemocnění bylinkovými čaji, léky na sražení teploty a vitamíny.
Dolní cesty dýchací tvoří hrtan, průdušnice a průdušky. Na konci řetězce jsou plíce. Umožňují výměnu plynů mezi vnějším prostředím a krví. Průdušky vstupující do plic jsou vystlány řasinkovým epitelem. Řasinky svým pohybem odstraňují z plic nečistoty, pokud ovšem nedojde k zánětu, který jejich funkci značně ochromí. Onemocnění dolních cest jsou závažnější, i když běžná. Probíhají jako záněty průdušek, nebo-li bronchitida , jejímž nebezpečím je, že může přejít do chronické formy, zejména u kuřáků. Nebezpečným onemocněním pro děti je laryngitida (zánět hrtanu), kdy se děti mohou i dusit, kašlou štěkavým kašlem a mají horečku. Původcem těchto zánětů mohou být viry, bakterie i alergie. Pokud to jsou alergie, může dojít k rozvoji astmatu, při kterém dochází ke stahu (zúžení) průdušek a dýchacím problémům. Často dochází k zápalům plic, ať už virovým nebo bakteriálním, jejichž průběh záleží na věku a kondici nemocného.
Abychom udrželi dýchací cesty v co nejlepší kondici, doporučují se návštěvy solné jeskyně, ideální je co nejdelší pobyt u moře, samozřejmě nekouřit a nevystavovat se kouření ani jako pasivní kuřák. Když už onemocníme, tak dodržovat klidový režim doma, abychom nákazu dále nešířili.